Генрих Гейне. Эмма-2

* * *
Счастья высшего я должен
Ждать все сутки напролёт, -
Вдруг да с нежной хитрецою
Мне твой сладкий взгляд блеснет?!

До чего язык наш беден,
Грубоват нелёгкий слог! –
Слово прочь летит по ветру,
Как вспорхнувший мотылёк.

Только взгляд – он бесконечен:
К бесконечности прирос -
Грудь твоя под ним – как небо –
Вся в блаженстве звёздных роз!


Emma
2

Vierundzwanzig Stunden soll ich
Warten auf das hoechste Glueck,
Das mir blinzelnd suess verkuendet,
Blinzelnd suess der Seitenblick.

Oh! die Sprache ist so duerftig,
Und das Wort ein plumpes Ding;
Wird es ausgesprochen, flattert
Fort der schoene Schmetterling.

Doch der Blick, der ist unendlich,
Und er macht unendlich weit
Deine Brust, wie einen Himmel
Voll gestirnter Seligkeit.

Метки:
Предыдущий: Иван Бунин. В темнеющих полях English
Следующий: Сонет Шекспира 97- How like a winter hath my absen